Motto:

„Tím nejkrásnějším, co kdy můžeme zažít, je tajemno. Je to ten nejzákladnější pocit, který je vždy na začátku jakéhokoliv opravdového umění i vědy. Kdo ho nezná, kdo už se nedokáže divit, kdo už nedokáže žasnout, je takříkajíc mrtvý a oči má vyhaslé.“

Albert Einstein

DESATERO ZDRAVÉHO PŘÍSTUPU K DÍTĚTI

1. Mé dítě nemusí být dokonalé.
2. Nechraňme zbytečně dítě, vždy může provést něco, co nečekáme.
3. Rodiče jsou zodpovědní za své dítě, škola může podpořit, poradit, ale Vaše problémy nevyřeší.
4. Pokud máme Vaše dítě učit, potřebujeme, abyste s námi spolupracovali.
5. Dítě musí mít pravidelný denní režim, především přípravu do školy.
6. S problémovým dítětem méně a častěji znamená více.
7. Pokud má dítě oslabení, neulevujme mu, dělejme s ním více, aby se v životě uplatnilo.
8. Chovejme se důsledně, oba rodiče souhlasně, když něco řekneme, tak to tak bude.
9. Škola nesmí být hlavním kritériem pro hodnocení dítěte.
10. Učitel není zodpovědný za známku Vašeho dítěte, zodpovědné je Vaše dítě.

Kodex komunikace mezi učiteli a rodiči

Komunikace mezi rodinou a školou je založena na vzájemné důvěře, partnerství a respektu. Pro úspěšný posun dítěte je nezbytná funkční spolupráce rodiny a školy. Cílem společné komunikace a spolupráce je vždy prospěch a rozvoj dítěte.

• Rodič respektuje učitele jako odborníka ve své profesi, uznává jeho rozhodovací kompetence v oblastech, za které z titulu své profese zodpovídá. Každý učitel má individuální styl práce, který je v souladu s principy této školy a v souladu se školním vzdělávacím programem. Učitel s tímto svým učebním stylem rodiče seznámí. (preambule školního řádu – dále ŠŘ)

• Učitel respektuje rodiče jako osobu, která své dítě dobře zná a zodpovídá za ně. Rodič může po předchozí domluvě vstupovat do procesu výchovy a vzdělávání ve škole a zúčastnit se vyučování. (bod 1.3.4. a 1.3.5. ŠŘ)

• Konkrétní pravidla komunikace si nastaví jednotliví učitelé individuálně a rodiče s nimi seznámí. Rodič tato pravidla respektuje, především pracovní dobu učitele. (bod 1.5.1. ŠŘ)

• Při řešení problémových situací se rodič nejprve obrací na učitele, kterého se řešení problému týká, poté případně na třídního učitele. Týká-li se daná situace žáka, je u takového jednání žák také přítomen. Pokud rodiče vnímají, že se situace neřeší dostatečně rychle a kompetentně, obrátí se na vedení školy. Nikdy bychom však my dospělí neměli svou nespokojenost s řešením situace zmiňovat před dítětem. Takové jednání je velkou překážkou při dalším vzdělávacím a výchovném působení. (bod 1.5.5. ŠŘ)

• Pokud se rodič a učitel potřebují sejít, domluví se na osobní schůzce a předem se obeznámí s důvodem takového setkání. V době výuky se učitelé věnují vzdělávání dětí, nemohou proto komunikovat s rodiči, kteří přijdou do školy bez předchozí domluvy. Dalším pracovním povinnostem se věnují i v době před vyučováním, po vyučování a během přestávek. (bod 1.5.2. ŠŘ)

• Učitel i rodič udržují formální a zdvořilý způsob komunikace, komunikují otevřeně popisným jazykem, s respektem. Do takové komunikace nepatří ponižování, zesměšňování, urážení nebo napadání. Obě strany svým jednáním přispívají k pozitivní atmosféře ve škole. (preambule ŠŘ)